JOSEF SUDEK
TANEC
17. 9.—7. 11. 2004

U příležitosti 4. výročí obnovení Ateliéru Josefa Sudka a výročí úmrtí Josefa Sudka (17. 3. 1896 – 15. 9. 1976) Vás zveme na vernisáž výstavy Josef Sudek – Tanec. Vernisáž i výstavu bude doprovázet zvukový záznam Heleny Šantavé „Souvenir“.

Vernisáž výstavy se koná ve čtvrtek 16. 9. od 18 hodin.

Texty k výstavě:

Sudek a Tanec
I když byl Josef Sudek velmi společenský a přátelský, blíže se neseznamoval s nevýraznými lidmi. Jeho výběr tíhnul k osobnostem, se kterými mohl spolupracovat na nových projektech. Byli to kupříkladu Ladislav Sutnar, designér podniku Družstevní práce, kde Sudek uskutečnil svoji první samostatnou výstavu, Emil Filla, kubistický malíř, intelektuál, sběratel a prominentní člen Mánesa, se kterým spolupracoval na fotografických výstavách a jehož obrazy reprodukoval pro revue Volné směry. Dále Jaroslav Seifert, básník a laureát Nobelovy ceny, který Sudkovi psal básně a úvody ke knihám, architekt Otto Rothmayer, pro kterého dokumentoval rekonstrukci Pražského hradu a který ozvláštnil Sudkovy fotografie speciálními adjustacemi, a další jiní. Dnes představujeme méně známou kapitolu spolupráce Josefa Sudka s další významnou osobností českého kulturního života – choreografkou, režisérkou a zakladatelkou skupiny moderního tance Jarmilou Kröschlovou. Kröschlová k nám uváděla nové taneční metody Jacquesa Dalcroze a v roce 1932, v roce první Sudkovy výstavy, získala mezinárodní ocenění v Paříži za choreografii a režii celovečerního baletu „V podvečer parného dne“, vytvořeného pro Osvobozené divadlo (jednu z důležitých rolí – ptáka snů – dostává Nataša Hodačová-Gollová). Dcera Jarmily Kröschlové zapůjčila pro výstavu fotografie z rodinného archivu a v neposlední řadě přispěl zápůjčkami sběratel Ferdinand Žídek, přítel paní Jaškové, skvělé tanečnice se vzorem v Isadoře Duncanové a Rudolphu von Labanovi. Tanečnice Taťána Pexová se v roce 1931 po ukončení stipendia v Paříži obrací k novým výrazovým možnostem tance, které vrcholí na samostatném tanečním večeru v Umělecké besedě v roce 1935 v kostýmech kreslíře, malíře a sochaře Jiřího Jašky. Sudek ji takto nafotografoval v tanečních pózách ve svém újezdském ateliéru a kromě toho ji zachytil ve vypjatých výskocích v dobovém stylu 30. let, příznačně na Barrandovském kopci v roce 1935.

Anna Fárová, 1. září 2004

Ateliér Josefa Sudka slaví právě 4 roky od své obnovy. Od 15. září 2000 zde proběhlo 27 fotografických výstav. Již potřetí zde připomínáme Sudkovo dílo; tentokráte tu část zakázkové tvorby, která pražské veřejnosti ještě představena nebyla. Věříme, že by se na nás Josef Sudek nezlobil za to, že prezentujeme jeho zakázkovou, tj. nikoliv volnou výstavní tvorbu. Považujeme za velmi důležité ukázat, že Josef Sudek byl člověkem nesmírně širokého rozhledu, že byl ve styku s osobnostmi, které v různých kulturních oborech určovaly směr budoucího vývoje. Chceme návštěvníkům otevřít nový horizont v pohledu na Sudkovo dílo – horizont Barrandovského kopce, na který Sudek neváhal vyběhnout a téměř akčně nasnímat gymnastické výkony mladých baletek; zachycené samozřejmě v precizní kompozici. Tedy, že Sudek nebyl onen uzavřený podivín, jak se může zdát, a že Sudkův ateliér nebyla zarostlá temná dílnička – bylo to místo setkávání neobyčejných lidí, především pak hudebníků a výtvarníků. Výstavu „Josef Sudek – Tanec“ doprovází zvuková nahrávka Heleny Šantavé z místa, jehož genius loci vytváří podobná setkání. Společný dvůr taneční konzervatoře a Vysoké školy uměleckoprůmyslové je naplněn zvuky hudebních nástrojů doprovázejících hodiny tance, útržky rozhovorů z výtvarných ateliérů a monotónním duněním strojů v tiskařské dílně. Dvůr u Palachova náměstí a tento malostranský dvorek na Újezdě 30 mají něco společného – přes vzezření klidného velkoměstského zákoutí, kde se zastavil čas, jsou tato místa naplněna tvůrčí energií, která se zde po desetiletí ukládá. A když se zaposloucháme, možná budeme moci s Josefem Sudkem říct: „…a hudba hraje“.

David Korecký, výstavní dramaturg Ateliéru Josefa Sudka

Další informace
Výstava obsahuje 23 fotografií, 17 originálních printů zachycujících naše přední tanečnice v dobových kostýmech (aranžované portréty i snímky z baletních vystoupení) a 6 nových zvětšenin z plenéru na Barrandovském kopci. Všechny fotografie pochází z let 1931–1944 a jsou zapůjčeny ze soukromých sbírek.
Koncepce výstavy: Anna Fárová a David Korecký
Grafické zpracování: Typokabi.net – Michal Smejkal
Překlad: Fotograf v zahradě, Jacqueline Nsiah
Doprovodný zvukový záznam Heleny Šantavé byl pořízen v době od dubna do května 2001 na dvoře bloku domů, kde sídlí taneční konzervatoř a uměleckoprůmyslová škola.

Galerie (2)

Fotografie z výstavy (5)

Komentáře

PŘIDAT KOMENTÁŘ
Jméno:
Váš komentář:
 | 

CV — Josef Sudek

Světově proslulý český fotograf Josef Sudek se narodil v roce 1896 v Kolíně a zemřel v roce 1976 v Praze.

Jednou z nejproslulejších osobností českého kulturního života se stal doma i ve světě uznávaný český fotograf Josef Sudek. Syn malíře pokojů se narodil v Kolíně a veškeré všeobecné vzdělání získal na venkovské škole v Nových Dvorech u Kutné Hory. Byl spíše samouk, i když studoval též na Státní grafické škole v Praze. Před tím se vyučil knihařem. Byl členem Klubu fotografů – amatérů na Žižkově a členem Spolku výtvarných umělců Mánes.
Narukoval do první světové války a z italské fronty se vrátil bez pravé ruky. Nějaký čas žil v karlínské Invalidovně. Odtud pochází jeho první významný cyklus „Z Invalidovny“, který vznikl v letech 1922 - 1927. Odmítl úřednické místo a věnoval se svému životnímu poslání.

Jeho dílo naplňuje od začátku 20. století všechny vývojové stupně, jimiž prošla moderní fotografie. Od dvacátých let se inspiroval Prahou. Známé jsou jeho cykly „Podzim ve Stromovce“, „Vltavská nábřeží“ nebo „Interiéry“ (pořízené těsně před dostavbou chrámu sv. Víta). Inspiraci však nacházel i v přírodě: cykly „Slovenská krajina“, „Krajina u Žebráku“, „Krajiny jižních Čech“, „Polabské krajiny“ apod. Do začátku druhé světové války se Sudek věnoval rovněž reklamní, reprodukční a portrétní fotografii.

Od roku 1940 si vytváří neopakovatelný styl kontaktních fotografií, jimiž zpracovává svá osobní témata řazená do rozsáhlých a časově náročných cyklů. Tehdy začíná vrcholit jeho individuální přínos světovému umění. K jeho dalším hlavním cyklům patří např. „Skleněné labyrinty“, „Labyrinty“ či „Vzpomínky“.

Josef Sudek se účastnil nesčetných výstav doma i v zahraničí. Vydal několik fotografických publikací o Praze a Pražském hradu. Jeho první monografie vyšla v roce 1956 v Praze. Po jeho smrti vyšlo doma i ve světě velké množství knih o jeho životě a díle.

KONTAKTAteliér Josefa Sudka
Újezd 30
Praha 1, 110 00
Česká republika
info@atelierjosefasudka.cz

Otevřeno denně kromě
pondělí 12 - 18 hod.

VSTUPNÉZákladní vstupné | 10 Kč
Studenti uměleckých škol | Zdarma

Na této stránce používáme soubory cookies. Prohlížením webu souhlasíte s jejich užitím.          Souhlasím, již toto upozornění nezobrazovat.