JINDŘICH PŘIBÍK
O BOHU, SMRTI, A TAK DÁLE
12. 11. 2004—9. 1. 2005

Zvláštní originální osobnost, filosof a fotograf Jindřich Přibík, nedávno šedesátiletý, se vrátil po čtvrtstoletém exilu opět domů, aby se zde definitivně usadil. Navázal na svou dosavadní fotografickou tvorbu, srovnal svůj archiv a začal vystavovat. Zprvu uspořádal rekapitulaci v Praze, pak návrat ke kořenům rodného města (Plzeň), posléze představil čtyři vyhraněné okruhy své práce (Cheb).
Letos napoprvé vystavuje fotografie, které se mu jevily jao příliš zašifrované a složité a tím neúnosné k prezentování. Dostaly se mu tak do uzavřené sféry jeho privátní zóny. Sudkův ateliér situovaný v zahradě je silné a magické místo otevřené k odkrytí takových náročných sond. Hledání tajemství jsoucna, zkoumání hranic skutečnosti, záhadné a apokalyptické vize, metamorfózy, tak by se také dal označit soubor fotografií vybraných z průběhu celé tvorby se speciálním ohledem na alchymii obrazu a enigmu sdělení.
Kmotři idejí díla byli André Breton, Bible, Franz Kafka, James Joyce, G. W. F. Hegel, Marcel Proust, atd., ve světě fotografů Eugéne Atget, Jaromír Funke, Jindřich Štyrský a Josef Sudek. Inspirativní atmosféru plzeňského muzejního depozitáře, kde Jindřich Přibík pracoval, fotografoval a četl, doplňovala nabídka z bohaté místní knihovny.
Formovaly se mu tady otázky i odpovědi pro filozofa a nabízela se mu matérie pro fotografa. Tak se mu třeba přihodila fotografie Kristus proměněný afokalizací v dˇábla a bylo jasné, že autorovo složité myšlení muselo tlumočit své vidění složitými chemicko-fyzikálními procesy, než se z „negativu vyvolal pozitiv“. Ale také nastaly situace, kdy pouze předlouhá expozice v neosvětleném prostoru dovolila uzřít dříve neviditelné a to bez jakékoliv laboratorní manipulace: Bůh, Čas, Memento mori. Tvárné procesy autor používal virtuózně ať jsou to solarizace, afokalizace, dekompozice, superpozice negativů, atd.
Pomíjejícnost, úzkost, rozpad, rozklad v předtuchách a vizích, tak vzniká v 60. letech Továrna je zřícenina, zřícenina je továrna, a v roce 1984 Předtucha zhroucení (WTC New York). Georg Wilhelm Friedrich Hegel, neboli GWF Hegel ho inspiroval zřejmě i k používání původního jména z válečného křestního listu Heinrich Karl Maxmillian Přibík neboli HKMP, stejně jako část Hegelovy Fenomenologie ducha o Pánu a rabovi byla pobídkou k vytvoření ojedinělého souboru fotografií o Vězni a žalářníkovi z půlky 60. let. Ze starých poničených skleněných desek komplikovanou laboratorní technikou fotograf uskutečnil ilustrace ke zmiňované filozofické úvaze.
Stejně tak je publikace Jindřicha Přibíka Muzeum z depozitáře plzeňského muzea, inspirována Štyrského a Heislerovou knihou Na jehlách těchto dní, a tím se stává vlastně paralelou k edičnímu činu dalších dvou Jindřichů… Memento mori je téma, které se v Přibíkově tvorbě stále vrací, protože se dlouze zabývá efemérností bytí, zánikem a nevyhnutelností rozkladu, z nichž má strach a vyjadřuje svoji úzkost. Thanatos je stejně přitažlivý jako Eros svojí stále přítomnou ale také zdvojenou jánusovskou podobou.
Znepokojující dílo o bytí a nebytí nastoluje už čtyřicet let unikátním způsobem vážné existenciální otázky v české fotografii nebývalé. Přemýšlí o nich a vytváří fotografie o mezích skutečnosti, o tajemství metamorfóz, o hledání absolutna a jiných nefotografovatelných a neuchopitelných věcech, jevech a předtuchách.

Anna Fárová, 17. 10. 2004

Galerie (3)

Fotografie z výstavy (6)

Komentáře

PŘIDAT KOMENTÁŘ
Jméno:
Váš komentář:
 | 

CV — Jindřich Přibík


KONTAKTAteliér Josefa Sudka
Újezd 30
Praha 1, 110 00
Česká republika
info@atelierjosefasudka.cz

Otevřeno denně kromě
pondělí 12 - 18 hod.

VSTUPNÉZákladní vstupné | 10 Kč
Studenti uměleckých škol | Zdarma

Na této stránce používáme soubory cookies. Prohlížením webu souhlasíte s jejich užitím.          Souhlasím, již toto upozornění nezobrazovat.